Ve strojírenském segmentu i mnoha řemeslných dílnách je přesnost důležitá, a proto se používají různé nástroje, jako jsou koncové měrky, posuvná měřidla a podobně. V podstatě každý by se měl řídit jednoduchým a známým heslem: „Dvakrát měř, jednou řež.“ V následujících řádcích se podrobně zaměříme na koncové měrky, které mají široké uplatnění.

V současné době jsou k dostání koncové měrky hned v několika variantách. Především se liší výrobním materiálem, přičemž vybrat si můžete z ocelových a keramických variant.

Co jsou koncové měrky?

Pod koncovými měrkami se v podstatě skrývají ocelové či keramické destičky, respektive hranoly, jejichž přesnost je udávána až 0,001 milimetru. Koncová měrka je známá i pod názvem Johanssonova měrka, případně Johanssonka. Název je tedy odvozen od samotného tvůrce těchto nástrojů, za nimiž stojí Švéd jménem Carl Edvard Johansson. První koncové měrky spatřily světlo světa na přelomu 19. a 20. století.

Definice měrky jako takové je poměrně složitá, pro naprostého laika nepochopitelná a nesrozumitelná. Jedná se totiž o hmotný etalon délky v systému metrologické návaznosti měřidel a přístrojů. Pro lepší vysvětlení, etalon je předmět, jenž si dokáže uschovat přesnou jednotku, například jeden metr, a tu potom přenést přes měrku na měřidlo s nižší přesností.

Jaké varianty koncových měrek jsou k dispozici?

Koncové měrky by se daly rozdělit na dvě hlavní kategorie, a to podle délky a stupně přesnosti. V rámci délky se dále rozlišují koncové měrky krátké (od 0,3 do 100 mm) a dlouhé (od 125 do 1 000 mm). V případě koncových měrek jsou to stupně přesnosti a setkáte se s těmito označeními:

• K – kalibrační,
• 0 – etalonové,
• 1 – kontrolní,
• 2 – dílenské.

Obraťte se tedy na společnost Michovský-TOOLS s.r.o., která v dané oblasti působí dlouhá léta. Zabývá se výrobou a prodejem měřících i kalibračních nástrojů.